Pijme poháry mladého vína.

Ven do lesů a pijme poháry mladého vína!

Všechny vás vidím s tvářema rozžhavenýma

a neptáte se, zda zpátky přijdem, zda víly

nás neulíbají v houští, až vyjde večer bílý,

nic neptáte se, jen za ruce se vedem

a spěcháme daleko, daleko za měsícem,

chceme ho dohonit dříve, než hvězdám řekne,

že je miluje, že je líbá, že k jich nožkám klekne.

Nechceme, nechceme, aby byl dnes kdo tak žhavý,

jak jsme my, králové mladí, – než kde že naše jsou hávy?

Prožrali nám je moli a porty hodili myším,

ale máme svá těla, svá těla a s těmi prcháme k výším.