Pikantní klepy.

Na lavičku, kam první stíny padly,

si sedla, knihu záminkou jen vzala,

a sotva v trávu klesla nožka malá,

stál za ní juž jsa opřen o zábradlí.

A plesem roztál obličej mu svadlý,

řeč, kapka za kapkou, se z úst mu drala

jak vzácný likér, při čemž v srdci vzňala

se žárů síla, které dávno schladly.

A ona naslouchala rozpačitě,

jak žena lačně, s podivem jak dítě;

jen vějíř byl jich zpovědnice stěnou.

Půl satyr, seladon půl krásou slepý,

on očekával s duší rozechvěnou,

až vějířem ho klepne za vše klepy.