Pilnost.*

Jako ohně lenivosti

Chcy se pilně varovat,

Budu s vroucý horlivostí

V povolání pracovat,

Bůh mne na mou zemskou štacý

Povolal, bych konal prácy,

Sloužil králi, krajině,

Obcy, městu, dědině.

Jaká hanba života čas

V lenivosti mařiti!

Jakový hřích svědomí hlas,

Hlas též boží tupiti!

Jaká stráta dnem y nocý

Sýly těla, ducha mocy

Mrhat –, škoda věčitá!

Kdo ji medle zpočítá?

Drahý klénot, zdraví těla

Kazý špatná lenivost,

Krev sy v žilách zkazyt zcela

Jakovátě bláznivost!

Tomu, v lenosti kdo žije,

Červená krev v těle hnije,

Jako voda v kaluži,

Chléb mu k zdraví neslouží.

Pilná práce množí sýlu,

Lenivost jí ujímá,

Pilnost dává chuti k dílu,

Lenivost ji zemdlívá.

S chutí prácy začínati

Jest půl díla dokonati,

Zpozdile kdo pracuje,

Těžce dílo skoncuje.

Lenivec sy život krátí,

Těžké nouze začívá,

Dědictví své brzo tratí,

Pilným jmění přibývá,

Lenivec jen na svém loži

Hliví, v domě nouzy množí,

Jen kdo v létě pracuje,

Vesel v zymě hoduje.

Nepravosti řeky plynou

Z nešlechetné lenosti,

Celé domy skrz ni hynou,

Bohatnou jen pilností;

Lenivcy když nepostačí

Jmění, chudoba ho stlačí,

Přivlastní sy cyzý věc,

Kradne, loupí lenivec.

Tebe tedy následovat

Budu milá pilnosti!

Tebe stále vychvalovat

S vroucý láskou, milostí,

Ty mé zboží rozmnožuješ,

Dobré jméno ohrazuješ,

Ty mně pracovitostí

Steleš cestu k hodnosti.

Ty mi pomáhej, o Bože,

V povolání pilným být,

Hned, jak ráno vstanu s lože,

K užitečné prácy jít,

Dej mi zdraví, dej mi chuti,

Svědomí pak ať mne nutí

Konat, co jest dobrého,

Milosti tvé líbého.