Pinč a mopslík.

Pinč se stavil pro mopslíka,

že si vyjdou do lesíka.

Vešli v lesy ve hluboké

slídit zvěři po vysoké.

A jak sem tam chodí v lese,

praskot v houští rozlehne se.

Vyřítí se krásná laně,

podívá se hrdě na ně.

Skok – a není po ní slechu,

jak by propadla se v mechu.

Psíci ani nezaštěkli,

tak se chudáčkové lekli.

Až po chvíli přišli k řeči:

„Viděl’s?“ – „Viděl,“ mopslík svědčí.

„Hrozné zvíře, kamaráde!“

Za pinčlem se z lesa krade.

„Hrozné zvíře, milý brachu!“

Pinčlík ohlédl se v strachu.

Pak už nešli do lesíka –

Pinč vysedá u mopslíka.