PINII

Velebná pinie štíhlá, Dryadin příbytku vlídný,

zítra než Helios v zlaté dvojkolce oslňující

vyjede denní svou drahou po modré silnici nebes,

kůzle ti zabiji k poctě.

Za blaho vděčím ti, strome, které mi přátelsky skýtáš

v dusivém srpnovém žáru, stinný kdy útulek hledám,

ovíváš vějířem skráně, na oči spouštějíc spánek,

v kterém mně milenku kouzlíš.

Večer, kdy pod tebou sedám k oddechu po všední práci,

rytmuje milostné verše, v kterých se otvírá srdce,

z šumící koruny, zdá se, ševelí Xanthina ústa

slibný svůj pozdrav.