PIRÁTSKÝ VRAK

Starý vrak se sám již rozpadává.

Plujem, s námi výboj, hanba, sláva,

Plujem dny a plujem dlouhá léta,

plujem staletí, až v konec světa...

K nám, kdož otročíme na pirátské lodi,

pohrdu jen cítí lodivodi.

Kořist naloupenou skládáme tak rok co rok

pánům vítězným svým na prostranství dok.

Jednou přišli přec, kdož se jim postavili,

cestu k boku lodi když si vydobyli.

Utápí se kymácivý, pirátský ten vrak.

Pozdní hrůza křikla k bohu do oblak.

A my mlčíme. My na zhroucené přídi,

ani prstem nehnem, otročtí jsme lidi.

Vyčkáme, až pohltí vše hlubin proud,

zázrak víry že nám nedá zahynout.

Blahořečit, či lip, bratří, zpívat,

až se bude jitro rozednívat?