PÍSEK

Jak na písmo, jež v písek psáno sypký,

tak brzo zapomeneš na polibky.

Jak vítr běží řídkým rákosím,

jak na obzoru z lodi stoupá dým,

tak lehce láska odvane a zmizí.

Je rychlý život. A je věčně cizí.

Jen zkus ho sevřít pevně do dlaní,

když přes tebe jak příboj uhání;

té bílé hřívy chop se, a jak škebli

tě smete na břeh s řasami a stébly.

My samo slunce měli za bratra,

a vln a větru jen jsme míč a hra;

my věčna záruku v své lásce měli,

a že jsme písku vání, zapomněli;

my chtěli zmírat za vysněný hřích,

a chechtavým jsme rackům žert a smích.

A přec jen, přec... Je v hlubokém jak moři –

Ne ten, kdo život miluje: Kdo tvoří!