PÍSEŇ.

Všech ptáků, již zde vůbec byli,

je souzvukem tvůj sladký hlas,

jenž směje se a prosí, kvílí

a lká a láká mne vždy zas.

A všechny růže, které zvadly,

své vůně vmísily v tvůj dech

a rudé lístky své, jež spadly,

na tvojích zavinuly rtech.

A hvězdy světů všech se lesknou

na dně tvých očí, moří těch,

z nichž cítím vanout dumu tesknou,

co na dno jich až padám v snech.

A noci pouští, na Sibiři

ty noci, z kterých vane mráz,

v tu noc, v jíž tmě mé rety hýří,

v tvůj černý změnily se vlas.

A mrtvá těla opojivých

a nesmrtelně krásných žen

se vdechla do tvých tvarů snivých,

při nichž je duch můj okouzlen.

A přec to vše se změní v bláto,

jež hnusný červ ssát bude snad

za nocí, v nichž hvězd kane zlato,

co jiní budou láskou plát...