Píseň a cigareta.

Vždy myslíš, již jest poslední

ta píseň i ta cigareta,

a zase přec se rozední,

ta chutná zas a ona zkvétá.

Snad bys víc též se nebránil,

by obě poslední již byly –

neb tak tě osud poranil,

že k nové pouti není síly.

A péro zítra bereš zas

i sirku k cigaretě nové,

čím ranil, rázem hojí čas,

to lidská důslednost se zove.

Tak piš a kuř – vše jedno jest,

ať kolem zrada i klam všude,

věř, obé má přec něco z hvězd

a z obého – týž popel zbude.