PÍSEŇ ALLEGORICKÁ.

Jsem barbar bezuzdný, jsem děcko černých hor,

jsem cikán bez vlasti,

tmou houštin deru se, jak víchor zajásám

v noc hrůzných propastí.

Brat zvěře v brlozích spím, v křovích, v doupatech

sám s vlky, šakaly,

v dál s mrakem toulám se, kde echem skály řvou,

mne šklebem zlákaly.

V snách dřímám ve stínu v obdivu nad sluncem

a květ rvu v rozmaru,

hrou haluz zapálím a prales k nohám mým

se řítí v požáru.

V ráz pláč mně dusivý, hned rozpustilý smích

tvář vášní rozprýská,

já v pranic nevěřím a vše mi hádankou,

skřít pádím v skaliska.