Píseň básníkova.

Než zavru knihu, již jsem dopsal,

vracím se v jejích listech zpět –

mé čelo chládne, zrak se chmuří,

zklamáním hořce zkřiven ret.

To nejsou světy, jež jsem viděl –

to není báj, již chtěl jsem pět – –

mně mnohá hvězda shasla v ruce,

mně v dlani zvadl zářný květ.

Ni verš tu není dokonalý – –

hrsť suchých listů pouštím v let –

ó Bože, jak jsem malý, malý,

a jak je velký ten Tvůj svět!