PÍSEŇ BEZE SLOV.

Když přicházíte, píseň ta jde s Vámi,

do vzduchu z dálky blíž a blíž se chvíc –

tak jemná, jak by vítr klávesami

jen hnul – nic víc.

Slov není v ní; jen harmonie hravá

mi v duši splývá z jejích sladkých slok,

a takt k té písni nevyřčené dává

Váš měkký krok –

Co dí ta hudba? Proč se narodila? –

Vím jen, že jest – a neptám se nic dál.

Vím jen, že divně tak jste krásná byla,

když jsem ji poslouchal.

Jakým ji textem možno podložiti?

Zní k Vaší chvále, němý zvonů kov – –

A přec je román celý, celé žití

v té písni beze slov!