PÍSEŇ BEZNADĚJE.

Vím, marno vše, vím, marno vše, již všechno pochováno:

z té noci černé, příšerné, z té marně čekám ráno.

Ty tam jsou hrdé mládí sny, ta tam je všecka pýcha,

co dříve krví bouřilo, teď sotva pozavzdychá.

A marny všecky zápasy a marny všecky boje,

vždyť všecko, všecko ubili, co neslo touhy moje.

Ach, všecko, všecko ubili a hrady pobořili

a strhli mosty přes vody a všecko vyloupili.

Jen jednu dýku nechali a s chechtotem mně děli:

„Až poslední most strhneme, snad hodí se ti, smělý!“