Píseň blázna ze staré tragedie.

Hoj, rozum za dva moudří páni měli

– Ó králi můj, my budem se jim smát! –

– a rozumy si schvalně zastudili,

– a blázen tvůj – ten zdráv je napořád.

Že pohrdli mnou, klatbu slal jsem na ně:

ten svět za pole vážné měli snahy

a tvářili se k tomu odhodlaně:

slyš, Pravdu v hrad ti chtěli uvést záhy! –

Teď teprv, králi, budeme se smát!

Tak o Pravdu když pečovali snažně,

– Ó králi, slyš, jak nemáme se smát? –

tys vykřiknul: Jak? Myslíte to vážně?

A hlavy jejich spočítal tvůj kat.

Jen rolničku s mé čapky měli míti,

ten šibolet jim přinést mohl spásu!

Na svého blázna milostiv chtěj zříti

a aspoň jeho nechtěj zříc se hlasu,

bys, kdy si zlíbíš, moh se smát.