Píseň bojovníka.

By Karel Dostál-Lutinov

Já nemám rád se schovávat

a pláštěm hrát dle větru,

dnes přichválit vše Pavlu snad

a zítra zase Petru,

vždy držet s tím, kdo vyhraje,

jak zbabělců je zvykem –

vždy stojím tam, kde pravda je,

a ctným jsem bojovníkem.

Já nestydím se za svůj meč

a život dávám v sázku – –

To jest jen chytrých vlků řeč,

že Kristus kázal lásku.

Já pravou láskou rozumím:

chtít svobodu svých bratří –

chtít pravdu, dobro – a to vím:

Tak milovat znám za tři!

Však nenávidím tyranů

a jejich janičárů

a křiklounů, co za bakšiš

jim chtivě tlačí káru.

Nic neroste, nic nekvete,

kam šlápne jejich noha –

Chci národ moudrý, svobodný,

jenž bojí se jen Boha!

A proto směle harcuji

a nebojím se rány,

až všechny spáče zburcuji

a zbořím vězňů brány.

Nechť soptí saň a stříká jed,

nechť od svých bratří zkusím:

Se svatým Jiřím táhnu v před

a draka zabít musím!