Píseň bolesti.

Já jsem, Která jsem.

Choť Boha, sestra Smrti, stará jako svět.

Jsem všudepřítomná a vševědoucí

a vcházím i zamčenou branou.

Mé oči jsou ubděny do krvava,

šedivá od jíní věků jest má hlava,

a nehty mých prstů vyrostly v drápy.

Jen volejte, že svět je snem a bájí –

můj spár dokáže vám, že žijete vskutku.

Jen stvořte království Radosti –

já budu tam královnou!

Kříž je mé znamení.

Za tím odznakem jak povodeň táhnou

legie mých harpyí

vítězně.

A ničím mě nepřemůžeš,

leda opět křížem.