PÍSEŇ BŘICHU.

V úzké vlasti, kamarádi,

s otroky se pouštět v boje,

na Krčence jíti s pěstí,

nesmyslno je a k smíchu!

V úzké vlasti, kamarádi,

nejlépe jest sloužit břichu!

V těsné vlasti, čačtí hoši,

o Svobodě snít a zpívat,

tichošlápky budit k činům,

nerozvážný čin je k smíchu!

V těsné vlasti, čačtí hoši,

semenec jen když je v břichu!

V temné vlasti, moji drazí,

pochodněmi ozařovat

tupým bratřím temná srdce

blouznění jest čiré k smíchu!

V temné vlasti dosti světla,

tuk když hoří bratřím v břichu!

V tiché vlasti se sekerou

do lesů jít kácet stromy,

setlelé a shnilé stromy,

zbytečná je práce k smíchu!

V tiché vlasti jaterničky

nejlépe jest chystat břichu!

V bohumilé mírné vlasti

o Volnosti písně zpívat,

tlusté pulce v loužích plašit,

svrchovaně je již k smíchu!

Tichá vlast má ráda hymny,

v nichž se pěje chvála břichu!

V krotké vlasti ochočené

hřbet nehrbit jako otrok,

ale čelo k hvězdám tyčit,

blouznění jest pouhé k smíchu!

Krčenci nad pyšné čelo

milejší je sádlo v břichu!

V zašeřeném rodném kraji

po bratrské lásce toužit,

o bratrství snít a zpívat,

nepříčetno je a k smíchu!

Rodný krajan nad bratrství

jaterničku cení v břichu! – –