PÍSEŇ BUDOUCNOSTI!

To nový věk se naší Vlasti tvoří

a letopis čist stře svůj pergamen;

zda soumrakem se vpíše sem, či zoří?

či schne, či bobtná mízou lípy kmen?

Je půda krví synů prosycena,

je schopna úrodou zas vyrazit;

za námi minulost, jež nemá jména

pro jařmo, jež náš posud bouří cit.

Jím bičujme se denně ku bdělosti,

neb zrada se tu plouží potají;

je maskována v tváři loyálností,

však bomby pohozené doutnají.

Staletý nepřítel se nepřerodí

a dravec nebude se v trávě pást;

jak žralok táhne za naší se lodí

a krokodil, chce chodce pláčem mást.

Bděm! nejsme ještě „svoji“ v naší Vlasti,

meč Damoklův nám visí nad hlavou;

sic správa věcí vyklouzne z ruk zas ti

tvou politikou příliš váhavou.

A svému Majestátu uč se zvykat,

své žezlo třímej pevně tvoje dlaň;

dej nové slavné éře rodu vznikat,

na půdě Otců neohrožen staň!

Děj nový, tvůj, zni světem velepísní,

žasnoucí národové, vzdejte čest;

o velkém příští svém, v noc, sladce ty sni,

v tvář světa velečinům však dej zkvést!