PÍSEŇ ČERVNA.

Je radost, jít teď do polí a nechat pásti

své oči na vlnách kvetoucích žit,

a až své dlouhé stíny západ počne klásti,

luk posečených vůni ucítit...

Obloha modrá je a čistá, beze hrází,

hor hřbety z dálek mlžných kývají...

a slunce žhavé paprsky na zemi hází,

v nichž kvetoucí se klasy koupají...

Tu zdá se ti, jak s přírodou bys v jedno splýval,

ze země mízu ssál a rost’ a květ’,

vše nově vnímal, nově na všechno se díval,

na celý život svůj, na celý svět...