Píseň česká.

Píseň česká slavně znívá,

V chrámu Páně když se zpívá,

Kde duch prost vší pozemskosti

Na perutěch pobožnosti

K vyšším stanům zalétá;

Píseň česká slavně znívá,

Když lid „Svatý, Svatý!“ zpívá.

Píseň česká sladce plyne,

Z ust děvinky když se vine;

Jako mezi květinami

Když potůček lučinami

Ke své řece pospíchá.

Píseň česká sladce znívá,

Dívka když o lásce zpívá.

Píseň česká líbě znívá,

Kdy společně se zazpívá:

Jako když větérci máje

Laškují s větvemi háje,

Tak tu rozmar s námi hrá.

Libě česká píseň znívá,

Když ve spolku se ozývá.

Píseň česká srdce jímá,

Brzy proudí, brzy hřímá;

Někdy lahodou oplývá,

Jindy žalem se odívá,

Tu zas frašně štěbetá; –

Nejvřeleji ale znívá,

Lásku k vlasti kdy rozhřívá.