Píseň chudého.

Tak chudý jsem, tak chudičký,

a sám i opuštěn

a rád bych věděl, zdali kdy

budu obveselen.

V tom tichém domku otcovském

jak jsem já šťasten byl,

však štěstí hrobník s matkou mi,

s tatíčkem pohrobil.

Boháčův sady v dáli zřím,

zřím jejich růže kvést,

mou však je trním posetá,

mou cesta bídy jest.

Předce však s tichým bolem svým

rád mezi lidmi dlím,

a jsou-li lidé blažení,

též sám jsem veselým.

O Ty můj Bože bohatý,

přec nejsem zcela chud,

na mne se nebe usmívá

u prostřed trní, hrud.

A v každé vísce kříž je Tvůj

a v mnohé Tvůj je chrám,

a v tom si, Bože, v bídě své

alespoň zazpívám.

A slunce, měsíc, hvězdičky,

ty jsou též mým zbožím,

a zní-li zvonek večerní,

tu s Tebou hovořím.

Jednou se předce otevrou

brány Tvé svatyně

a vejdu v rouchu slavnostním

k Tvé, Pane, hostině.