PÍSEŇ CHUDÉHO REKA.

Chlapeček všední. Víc toho druhu

loudavých tuláků,

veselých žebráků

a dobrodruhů,

reků románů špatně končících,

na scéně holé

v života kole

gavottu tančících.

Bez dekorace cestička je. Pustá.

A v jejím tichu

k hořkému smíchu

stáhnou se ústa.

Cestička pustá je. A nikdo nejde tudy,

by bludné zastavil,

by vlídně promluvil,

dal úsměv chudý.

Někdo by plakal rád, dušinko drahá.

Jen kdyby slzy měl,

jen kdyby srdce měl,

jen srdce vraha.