PÍSEŇ CIZÍ BOLESTI

Noc míjí. A jak vítr stená,

tvůj pláč mým nitrem zostra zní,

smuteční vrbo, zasazená

do dlažby čtvrti tovární.

Oh smutek věcí, smutek duší

a smutek marné revolty

v hodině pozdní prudčej’ vzruší.

Zbývá jen stisknout horké rty.

Tak bloudím v sněžných vločků tanci

a hledám rytmus pro svůj žal.

Den vydráždil mne. Dissonanci

v mém nitru večer neuspal.

Lucerna tichá šeptala mi

v ztraceném koutě předměstí

tvůj život. Klesáš pod ranami.

Kdo pomůže kříž donésti?

Invektiv sykot hlavou letí

a mstivých veršů vzteklý vír,

jenž sílu nevdechne v tvé sněti

a tvojí duši nedá mír.

Mé srdce vichří. Vítr stená

a v něm tvůj pohřební zpěv zní,

smuteční vrbo, zasazená

do dlažby čtvrti tovární.