Píseň Dalibora vězně.

Ach jak jest tu pusto, temno,

Kde ni svit se nekmitá!

Ach jak jest tam venku jemno,

Tam kde růže rozkvítá! –

Tam za mříží

Svit se míhá –

O jak ho mé oko stíhá!

Ale tělo pouta tíží.

Slyš! není to tiché Ikání,

Zhora co zachvívá sem? –

Toť mých dítek bědování,

Toužících po otci svém!

Zněte písně

Trudu mého,

Ze srdce ať sevřeného

Boly vypudíte tísně!

Ha, kdy opět od vězení

Těžké vrznou veřeje?

Vedete mne k usmrcení,

Či mne klame naděje?

Smrti chladná,

Dcero míru!

O vyveď mne z toho víru

Tam, ach, poroba kde žádná! –

Aj slyš! klíče zvenku chřestí,

A hřmot kroků se schodů. –

Rci, co mi tvá usta věstí?

Neseš-li mi svobodu?

Ach proč zraky

Tvé mne šálí?

Smrt se blíží z temna dálí,

Černé z mysli plaší mraky. –

Dobrou noc, ty zrádný světe!

Milé dítky, dobrou noc!

Od mříží již odejděte,

Zpomoziž vám vyšší moc!

Tamo vládne

Smilování,

Kde se myriady klaní,

Poroby kde není žádné!