PÍSEŇ DCERY JEFTOVY.
Vše darmo! Zítra zabije
mne vlastní otec sám,
šer noci zrak mi pokryje,
propadnu smrti tmám.
Noc prchá zvolna. – Slunce jas
zřím nad horami plát,
ó družky moje, dokud čas,
jen hleďte milovat!
Já dítě, plna pokory
a plna radosti,
jež jdete se mnou na hory,
truchlíte v žalosti,
ó vizte, pouze to můj žel,
že bez muže jdu spát –
Než skloní se k vám Asrael,
ó hleďte milovat!
Ó dívky, jedno na pamět
si vštipte v noc i den,
jen jednou mládí září květ
a život jako sen.
Dnes, zítra, vždycky v den i noc,
ať vedro nebo chlad,
ať Jahve v tom či Bála moc,
jen hleďte milovat!