PÍSEŇ DÍTĚTI.

Tvé lidství má tak útlé lupínky,

zelené listy sotva vzpučelé,

nekvete dosud, ale anděle

v tom jarním světle cítím křidly vát,

tvé lidství kříček má tak chudinký,

však chce už k slunci, chce už rozkvétat.

Nekvetlo dosud, severní ho stín

a zdi ho dusily, dny přešlé, zbabělé,

nekvetlo dosud, ale andělé

již váli křídly v jeho tušení

a vůně sladká budoucích všech vín

spí v něm, slyš, žvatlá v srdce bušení.

Tvé lidství barbarstvím se proklestí.

Je ještě bez cíle a účele,

nekvetlo dosud, ale andělé

jej dobří chránili, že počne kvést.

Najednou z rána zřím je rozkvésti,

to po noci, jež byla plna hvězd.