Píseň dívky.

Ach, co jeho zpěv mě jal,

Libuji si stesk a žal,

Večernímu žertování

Srdce mého touha brání,

Protivným se smích mi stal.

On, jenž útěcha jest má,

Smutně na mne pohlédá;

Dosléchám-li nářku jeho,

Plyne slza z oka mého,

Sotva tajit se mi dá.

Již mi s tváří bázlivou

Při tanci dal kytku svou:

O, jak ta je zachována!

Každým večerem i z rána

Polévám tu rozmilou.

Ale ach, kdo rady dá,

Co mu dám já nebohá?

Chceli by mu kvítky dány,

Hnedle budou natrhány,

Ale ach, kdo rady dá?