PÍSEŇ DNÍ A ROKŮ

Nemáme co dáti, nemáme co říci,

jak dva chudí mniši, jak dva galejníci,

kteří nesvobodní, pokoření, němí,

stejně lhostejní jsou nebi jako zemi.

Proto, by snad nikdy nevztáhly se k štěstí,

proto, by snad nikdy nezatvrdly v pěsti,

proto, by snad volnost nehledaly maně –

tuhá řehol bídy spoutala nám dlaně.

Marně život letí, doúčtoval s námi,

každý den nás zebe všemi hodinami,

každé slovo hořkne, každý pohled bolí –

ale tuhá řehol nikdy nepovolí.