PÍSEŇ DOMOVA.

To píseň domova v zákopech zněla šerem,

stesk v srdci budila těch hochů ze vsi,

a s písní tesklivou za hory kams’ a lesy

jak ptáci k domovu vzpomínky odlétaly,

a v letu kroužily tam rodným nade krovem.

A píseň tesknila, v ní domova vzduch dýchal,

a lesy šuměly a bělela se víska,

a ke vsi podle luk s topoly známá cesta,

se bílá vinula, kostelík věží kýval,

a v polích žlutavé se zavlnily klasy.

A píseň tesknila, v ní večerní jak zvony

by známým hlasem svým, domova milým hlasem

Se Ave modlitby prochladlým vzduchem z šera,

jak hlasy děvčat by zavýskly za večera

za vodou ve tmách kdes’ a píseň toužná chvěla,

V ní podzim krajem šel, kouř ohňů vlek’ se polem,

a zvonky zněly u ní se vracejících stád.

A stromy horských cest jeřabin rudly plodem.

A píseň v zákopech přes pole zněla šerem,

a v srdce tesklivá těch hochů ze vsi

klid domova jak v srdce by se klad.