PÍSEŇ DŮVĚRY.

Dáš, bych tichý byl a čekal klidně

jako tesklivá noc svého rozednění.

Starost vrásčitá a žal a utrpení

nalehly jak ostrý víchr na osení.

Dáš, bych tichý byl a čekal klidně.

Travám u pat spěchající kosy

dáváš růst’ již pod pokosy,

sněhem kryješ prst a ozim bosý.

Dáš, bych vyšel z pochmurného lesa

s písní na rtech, džbán svých slzí nesa

jako děti košík s jahodami.

Dáš, bych večer pozdravil se vlídně

s chudým štěstím svým i nehodami.