Píseň feministů.

Dnes, Ženo, ztroskotána vláda tvá a sláva,

pad’ trůn, jejž zbudoval ti Hellén geniální,

tvá padla moc, tvé něhy panství triumfální,

jíž božskou úctu píseň trubadurů vzdává,

to jasné císařství pod štítem Panny, Ženo,

dnes v kal a porobu je těžce poníženo.

A klesla’s hluboko, jak nikdy neklesla jsi,

až soucit duší jde nad tvojí tragedií,

jíž smutné scény v tvář vši Lidskosť trpce bijí,

svou velkost, posvěcení svoje ztratila jsi

a nikdy více svaté poslání tvé, Ženo,

tak jako dnes, nebylo znesvěceno.

Jsou ale duše, jsou, jimž básníkova slova,

jenž stvořil fantom ženy ze všech nejkrásnější,

až v nitra hloubky zazvučela nejtajnější,

a v chvění vroucí touhy volají zas znova:

buď božství něhy tvé, tvé požehnání, Ženo,

zas k jasu novému a slávě povznešeno.

Ať kouzlo ženskosti v ten zářný kraj nás vznese,

kde radost života a věčno mládí vládne,

ať květem život náš, jenž nikdy neuvadne,

ať v očištěných srdcích touha naše pne se

ku lásce mystické, v níž vše nám dáváš, Ženo,

ať pro nás jméno tvé je zase posvěceno.

Dej duši svojí vzlet a očisť srdce svoje,

jdi hledat krásu tam, kde umění má stany,

ať myšlénky tě sílí oheň požehnaný,

ať v oslnivém jasu zaplá bytost tvoje,

bys stála vysoko nad muži všemi, Ženo,

by k tobě srdce jejich bylo povznášeno.

Je smutný mužů osud, po tvé duši touží,

chtí přemoci zlo v sobě, nový život žíti,

však osamělí jsou a slabými se cítí,

kol tvojich oltářů se s touhou v duši plouží –

neb jen tvé sladké kouzlo, tvoje slunce, Ženo,

jim sílu může dát, tvé nesmrtelné věno.

Však chrámy tvoje prázdné, opuštěné zřeli,

tvé mocné vlády zbytky, trosky zašlé slávy

a v resignaci kloní zoufalé své hlavy – – –

Jen hlouček statečných ten zdvihá výkřik vřelý:

buď duše tvojich dcer z té bídy zachráněna,

ať v těžkých hodinách nás může sílit žena,

ať vrátí se jí zase kouzlo sladké, svaté,

ať vzplane ohněm ducha v novou zářnou krásu,

ať vrátí se jí velkost slavných, zašlých časů

a zbožnění a úcta v mužů duše vzňaté,

ať ženskostí svou věčnou povznáší nás Žena –

pak slední Fausta sloka hymnem bude pěna!