PÍSEŇ HOR.

Ó, zůstaň se mnou, vezdy buď mi blíž

ve sladkém smutku svém –

buď snů mých smavě azurová říš

tvým domovem!

Výš, stále vyš – hor modrých ke štítu

já chci tě vést,

kde blízci budem slunci, blankytu

a záři hvězd! –

Tam ve výších svět zmizí daleký

kdes ve hloubi – –

tam duše má s tvou duší na věky

se zasnoubí...

Tam v kadeře, Ó, nejsladší všech žen,

má něha květ ti vtká,

jenž v edenských je nivách utržen

a věčně plá – –

Tam zazpívám ti píseň přesladkou,

jež v světě nezvučí –

vše duhovou ti bude pohádkou

v mé náruči.

Tam věčně tvůj a ty má věčně též,

ať stín, ať jas! –

V mé modré říši domov nalezneš

pro všechen čas.

Tam věčně máj ti zkvete růžemi –

v slasti a smutku tvém –

ty věčně mojí budeš na zemi,

i za hrobem!