Píseň hrdinná.

Bij, hrome, v ňádro mé, jak biješ v skály,

cíl nezměním, neb jsem jak hora stálý!

O hřmi, jak často bouří v duši tóny,

jak často bouří za vichřice zvony,

já vždy ti skytnu k ráně svoje čelo,

neb na něm již se mnoho blesků chvělo,

a blesky ty zas prchly s mého čela,

i mračna ta, jež moje cesty tměla.

A po všem víru vždy mi vzešla chvíle,

kdy v náruč spěl jsem vytčeného cíle...

Nuž bij jen, hrome, v ňádro mé, jak biješ v skály,

cíl nezměním, neb jsem jak hora stálý!