Píseň hrobářská.

Hrana zvoní! hrana!

Jak květ zašla panna:

Rej, hrob rejčku rej!

Krásná musý mladost

Zanechati radost;

Smrti dej co dej.

Král se spěknou paní

Hrdé smrti klaní:

Khrobu pádí rek.

Vslávě boří města:

Kam tvá měří cesta,

Kam tvůj měří vztek?

Pryč, pryč stěmi hnáty!

Otrok produkáty

Bylby duši dal.

Ukovaný seděl,

Napenízky hleděl,

Šaty nahým dral.

Chlap sy vyšlapoval,

Hlavou vyhazoval,

Nohou hadry kop.

Že měl stříbro, zlato:

Co má lichvář zato?

Co má? tmavý hrob.

Provás černé kosti,

Vkvětu spanilosti

Hoch sy mozek plet.

Dokud krása kvete,

Ji jak boha ctěte:

Zajde dřív než květ.

Že je hadry kryly,

Kposměchu ti byli,

Pane, mužové?

Žebráka y krále

Vzamračené skále

Zamknou hrobové.

Hrana zvoní, hrana!

Jak květ zašla panna:

Rej, hrob rejčku rej!

Krásná musý mladost

Zanechati radost;

Smrti dej co dej.