Píseň hvězd.

Kdys v lůně Slunce, své matky,

jsme, kuřátka, snily sen sladký –

a všemocnou rukou jsme vrženy v svět.

Teď vesmírem bloudí krok vratký,

kdy schýlíme hlavu zpátky

jak ptáčata na rodnou sněť?

Tak milion tančíme roků –

už máme píchání v boku –

kde lávka, kam by si sed?

Smrt v srdci – a pochodeň v oku

a svítit do Jeho kroků,

Jenž z ničeho v žití nad zved.

Tak železnou drahou se ploužit

a neznámým zákonům sloužit,

mít poslušně zamčený ret –

jak maják na břehu toužít

a ku matce nirvaně kroužit,

až v trosky se rozpadne svět...