Píseň hvězd

Vše před námi... Nám do mlhy se halí

kročeje příštích cest.

Vždyť my jsme spolu ani nečítali

v půlnoční knize hvězd.

Já jsem ti posud nevykládal, drahá,

která že z nich je má,

já neukázal ti, že naše dráha

je stopa světelná,

že neseni jsme stejným koloběhem

– jak světy, tak i my –,

že v nebes oceánu bezebřehém

též my jsme vlnami,

že lidské srdce v snách zná šeptat jméno

nadhvězdných národů,

...že nad každou je láskou zavěšeno

souhvězdí rozchodu...

A my, hleď, hvězdy na skráni nám planou,

a k sobě toužíme,

a s láskou, nikdy ještě nepoznanou,

kol sebe kroužíme –

A přec jen... Jak by svítilo nám z dáli

dvé loučících se hvězd.

My hasneme... Nám do mlh slib se halí

předjitřních našich cest.