PÍSEŇ INTERNACIONÁLNÍ.

Mně lhostejný národ byl, národ můj prostý síly!

Dnes ale hruď má světoobčanská v nezvyklé muce

se zachvěla náhle! Neb pacholků sveřepé ruce

ten lid bily ve tvář! Můj národ bily!...

Jich drápovité nehty, plné kalu a špíny,

tvář lidu mého zdrásaly do krve!

A šklebivé, zduřelé rty jich metaly sliny

mu ve zrak – a já se probudil teprve!

A výbuch své žluči a žhavou k národu lásku

jsem přistih’ v svém nitru a duší mou prochvíval žel,

že jsem se halil sám před sebou v lednou kdys masku

a o té hluboké lásce sám nevěděl!