PÍSEŇ IRSKÝCH BRATŘÍ.

Vy, kteří jdete dálkou

a rozumíte všem:

Je země rekovnější

než naše irská zem?

Nás královny a králi

drtili sterým zlem –

my k Víře věrni stáli

a věrni zůstanem!

Jen mrtvoly a rumy

to byla naše vlasť,

ba i tu půdu rodnou

nám cizí směli krást!

Kdo zabíjel nás, myslil,

že Božím katanem –

my k Církvi věrně stáli

a věrni zůstanem.

Ta kniha našich dějin

je samá krev a hněv,

jest ověnčena trním

a vlasy našich děv:

Však obrať list kde obrať,

vždy vryto najdeš v něm:

My Církvi věrni byli

a věrni zůstanem!

My srostli jsme s ní v jedno,

Bůh naši lásku zřel,

a spasitel náš zahřměl:

Daniel O’ Connell!

My ušlapaní červi,

dnes do vítězství jdem!

My v bídě stáli věrni,

i v štěstí zůstanem!