PÍSEŇ JABLONĚ.

Stála jabloň na stráni

jako živé usmání,

panna k svatbě uchystaná,

bílým kvítím zasypaná.

Přišel člověk hladový,

hleděl na strom májový:

Zemi jíš a piješ vodu,

v slunci koupáš se – dej plodů!

Kdo chce sladké plody nést,

musí napřed plát a kvést,

zemi jíst a vodu pívat,

do slunka se přiodívat.

Poshověj mi, člověče,

až můj květen uteče –

až mě plody osypou,

až mé listy zežloutnou –

pak jsem tvou, ach, pak jsem tvou.