PÍSEŇ JARA

Nebesa plna jásotu a bájí

zvučí jak modrá lyra všehomíra,

neviditelné ruce na ni hrají,

v zoufalém srdci nová roste víra.

Blankytem táhnou oblakoví snové

záříce shůry nezkaleným štěstím,

v podoby vidin mění se vždy nové,

skřivani věstí ráj ti nad rozcestím.

Šípková růže zardívá se z hloží,

z rozpuklých hájů slavíci zas tlukou:

Nebesa vypravují slávu Boží,

obloha hlásá dílo jeho rukou.