Píseň jara.

Vysoká hrušeň v okno mi hledí

bílými jara květy,

měkkými listy povídá, šeptá,

jak staré babičky rety.

Sotva že jitro budí se v dáli,

oživne písní ptačí...

pěnkava drobná v duhovém šatě

jásá, co hrdélko stačí.

Kolikrát v žití slyšela hrušeň

opojnou píseň jara –

dithyramb lásky věčný, ach věčný!

Kdy naše hlava proň stará?!