PÍSEŇ JARNÍ.

PŘILÉTLO jaro na český luh,

vyletěl skřivan a vzletěl náš duch.

Ó s jara, s jara

ta peruť jará

ať letí v modrojas nad parnatý vzduch!

Dlouho ta zima tížila nás,

na čele chmury, na srdci mráz; –

teď vzhůru, vzhůru!

prolomí kůru,

co žije, co jásá, co zvítězí v nás.

Zlatého slunka svobody svit

v každé se tepně cítíme chvít,

a když se chmouří

na jarní bouři,

jak šiky borů hrom slyšíme znít.

Dub vedle dubu a ve sněti snět,

muž podle muže nechme ji hřmět!

v tom blesků bití

se řine k žití,

co v duši silno, a vypučí v květ.

Však stopy nezbude po mracích těch

a jaro bude nám ve větvích všech

tak volně vláti, –

štěstí se vrátí

do našich starých a nezborných Čech!