PÍSEŇ JARNÍHO VEČERA.

Měkký večer... Hvězdy všechny

svítí jako usmíření.

V duši klidno, v srdci ticho –

samé snění, samé snění...

V duši klidno, v srdci ticho,

jako v svatém přítmí cely –

padá z hvězd mír usmíření,

a v něm zahlušen svět celý...

„Duše měkká, plná hudby,

Ty jediná, Ty má vlastní –

milujme se v tento večer,

povězme si, jak jsme šťastni!

Říkám Ti to v sladkém zmatku,

horoucně a rozechvěně,

nekonečným slovem lásky,

jako ještě žádné ženě!

Duše sladká, duše snivá,

roztáhni svá křídla k letu –

s bohem městu, s bohem ženám,

s bohem celičkému světu...!“