PÍSEŇ JUANY.

Až duše má tam nad hvězdami

Zas do tebe se zadívá, –

Pak na věky to hoře ztichne,

Jež ji teď v hloubkách prochvívá.

Jen na tvém srdci blaho cítit,

Krutý, přec sladký los je můj –

I nebe by mně hrobem bylo,

Kdybych tam nessála dech tvůj.

Můj život teď – jen skryté hoře,

Myšlénka má po tobě vzdech,

Jenž křídlem touhy v dálku letí,

Aby si v ňadrech tvých uleh’.

Ač těžce, s radostí vše snáším,

Vždyť brzy dosním tento sen; –

Nač by to nebe – věčnost byla,

Leč by tam vzešel lásky den?!