PÍSEŇ K HVĚZDÁM.

Vy hvězdy, ó, vy čisté hvězdy,

vy oči nocí podjarních,

když zahledím se k vám, tu vezdy

jak když se hne cos v prsou mých;

jak když tam padá s modré výše

kus záře vaší měkce, tiše

jak zlaté zrno v brázdu lích.

Vy letíte jak odekvetlých

nebeských květů lehký pýr,

však do srdce se s výšin světlých

jak rosa od vás snáší mír,

a od vás jak když vesmír plní

a lidskou duši do dna zvlní

tajemná hudba sférných lyr.

Té hudby ohlas v duši mojí,

a je v ní jarní noci klid

a vůně trav a mladé chvoji

a přelet stínů, jisker třpyt

a šelest listí, který zdlouha

jak nekonečna vane touha,

již nelze, nelze vyslovit.

Vy hvězdy, ó, vy hvězdy čisté,

svědkyně našich bolů, vin,

loď lásky veďte k tiši jisté,

kde šumí nocí klasy třtin,

však rozpuklému přejte vraku

s tou hudbou, mírem vašich zraků

ať měkce padá do hlubin!