PÍSEŇ KAŽDODENNÍ.

Jsme jako ti ptáci, již plují

každý den v neznámý cíl...

Od skály ku skále a k sluji

a veslují ze všech sil,

jakoby Bůh s nimi byl!

Den každý jedna jest vlna,

noc každá nebezpeč jest,

co chvíle, jest úkladů plna

a v mraku pár strhaných hvězd

se dívá v spleť zlých našich cest.

Zkad jenom té síly berem,

že nezemdlí znavená páž,

tou mlhou, tím větrem a šerem?

jsou v skutku nám andělé stráž?

Či, Bože, sám vůdce jsi náš?

Vír slepý jest, ukrytá skála,

a přece my plujeme dál,

a naděje často tak malá

a příliš již ochablý sval...

Kdo táhne nás dále a dál?