Píseň kolovratu. (I.)

Teď v pozdní temnou dobu,

v shon žití mi a chvat,

zní pohádkou ta píseň,

již zpíval kolovrat.

Pohádkou zašlých časů,

vzpomínkou z dávných let,

a zapláče, kdo navždy

odešel v cizí svět.

V ní láska rodné země

i radost její, žal,

a sladce mluví k tobě

jaks’ nikdy neslýchal.

Teď v pozdní temné době

ji ještě slyším v snech,

a tesklivě tak v hořkých

zní tato, pozdních dnech.