Píseň kolovratu. (II.)

Navždy tebe odložil čas

v nepotřebný brak;

k životu tě přece vracím

ve svém snění však.

Toč se, toč mi kolovrátku,

píseň zazpívej,

o dávných mi starých časech

ještě povídej.

O přástkách a o večerech,

lidu z jiných dob,

o všem tom, co bylo, bylo,

co skryl času hrob.

O princeznách zlatovlasých

s hvězdou na čele,

zpívej, zpívej, kolovrátku,

toč se vesele.

O všech divech dětským zrakům

spát jež nedají,

o vílách, jež v lasturách se

v moři houpají.

O dávném a tichém štěstí,

louče plápolu,

vzpomínat a tesknit sami

budem pospolu.

Toč se, toč mi, kolovrátku,

píseň zazpívej,

o dávných mi dobrých časech

ještě povídej.