Píseň Kopulentova.

Ve vzduchu cár ten ještě poletoval

dolů a nahoru.

Jsi jako vojín, který desertoval

od svého praporu.

Jdeš tiše. Vítr ještě trochu duje

mlčícím úhorem.

Cár v dáli ještě šerem poletuje.

Byl kdy tvým praporem?

Kde nepomohou slova ani činy,

každý se odvrátí.

Jsi vyhnanec, jejž štve kams do ciziny

podivné soustátí.

Bez víry kráčíš v bratří rodných zdatnost,

v budoucí úrodu.

Nevěříš v možnou lidu samostatnost,

ni možnou svobodu.

Jdeš postavit se ve hluk křižovatky

národů všech a raç

statky všech říší tvými budou statky,

tvůj polí všech je klas.

Za každým světlem budeš moci jíti,

za každou pochodní.

Devisu vzal jsi pro své nové žití:

eklektik národní.

Improvisuješ starých kultur křehkost

s nuancí slovanskou.

Improvisuješ bujnou galskou lehkost

a tvrdost germánskou.

Blízka ti díla přerafinovaná

i primitivismy.

Ve hrdý spleen se vmýšlíš Angličana,

v španělské býčí hry...

Rus blouznivců ti podá typy ryzí

a nejsi u konce:

Amerikanismus ti není cizí,

ni čilost Japonce.

Statky všech říší tvými budou statky,

tvých polí všech je klas.

Tak stojíš zde v tom hluku křižovatky

národů všech a raç...

Ve vzduchu cár kdes ještě poletuje

dolů a nahoru.

Jsi jako voják, který desertuje

od svého praporu.

Tak volno je, tak svátečně ti v duši.

Tvůj úkol: dívat se.

A jenom časem zvuk tě z dálek ruší,

když troubí k attace.