PÍSEŇ KOSMICKÁ.

Nebylo nikdy počátku. Vše od věčnosti k věčnosti,

vše splývá v nekonečnu bez počátků,

a jeden jest jen výrok věčnosti: Kosmos.

Neboť nic než věčnost, nic jiného není kol nás,

každý kámen, každá rostlina, každý živočich,

vše z vůle jest a dílo věčnosti.

Jsme květem v máji. Jsme pole ku žním pracující,

jsme výkřik přírody, jsme prach v sluneční záři,

jsme píseň slavíka, jsme mořskou vichřicí.

Jsme zrna vržená na půdu úrodnou neb neúrodnou,

jsme dílo harmonie a dílo souladu...

A do stodol svážíme obilí, plody svých prací,

neb jsme tak bláhoví, že věříme, že bude konec...